12. den

Vylet na ledovec Perito Moreno
Hned rano nas vzbudil pan domaci. Obcas jsem rad, ze neumim spanelsky a vyhnul jsem se snad hodinove debate na tema Franz Kafka, byvala Jugoslavie, politika, historie a hudba... Lenka se vubec nenasnidala ;-)
Asi je dobre, ze jsme nemohli jet vcera, dnes je pocasi proste dokonale. Obloha modra, jezero modre, ledovec modry (ale to az pozdeji).
Cestovka nas ma vyzvednout u hostelu manantiales v osum. V pul deva ty jsou tu jak na koni. Pak nasleduje vyhlidkova cesta mestem a cekani az svezou vsechny lidi, nasleduje prestup do vetsiho autobusu a konecne odjezd. Projizdime malebnou krajinou, kolem hory a jezero, kravy a ovce, ale zadne lamy... Jsem tu dvanacty den a stale jsem jeste nevidel lamu :-( Ze neuvidim vizkachu, nebo pasovce, to jsem ochotnej prekousnout, ale ty lamy, ty me stvou. Po zbesile jizde (nevim proc vzdycky je nas autobus nejrychlejsi dopravni prostredek v sirokem okoli) dojizdime ke vstupu do parku. Parada, maji i slevu pro studenty. Jo ale my nejsme z Buenos Aires, ajajaj, takze za 60 pesos (za vic uz to nejde). Takze mame listky a nase cesta pokracuje. Po predjeti dalsich trech autobusu prijizdime k jezeru. Na druhem brehu je ledovec. Nastesti mame lod a tak pro nas ta masa ledove vody neni problem. Jsou tu moc mili, dokonce maji i vyklad v anglictine. Po zmatkach s rukavicema - je to tu povinne vybaveni - a zhruba 500 m chuze lesem prichazime ke kraji ledovce. Sympaticti pruvodci nam za spanelskeho svitoreni pripevnuji macky. Je to docela nezvyk. Na nohu jsem si slapnul jen dvakrat, krev mi netece a tak muzeme jit na ledovec. Takze co cloveka ceka na minitrekingu po ledovci. Predne je to spousta ledu :-D pak prekonavani prasklin, brodeni potucku, krasne vyhledy a na konci whiska s ledem z ledovce a pernicky. Jo asi to za ty penize stalo. Pak mame na chvilku rozchod a presouvame se k predni strane ledovce. Chodnicky jsou tu teprve ve vystavbe, ale i tak vyhledy uzasne. Cas od casu kus ledovce za hrozneho kravalu upadne do vody. No proste parada ;)