Náklady na cestu

Jak jsem slíbil, téměř do roka přidávám vyúčtování naší cesty.
Předně je třeba říct, že jsme nejeli na výlet se spacákem a stanem, spali jsme jenom tam, kde nám to nepřipadalo hnusný a kde dávali snídani. Rozhodně jsme se neodbejvali, ale zase jsme si nedopřávali zbytečný luxus. Pravděpodobně by se stejná cesta dala pořídit i podstatně levněji - stravovat se levněji (ale Bifé de Chorizo je Bifé de Chorizo...), víc využívat autobus (pokud si chcete víc užít hromadu domorodců v malém prostoru) a spát v kempu (a držet stan ve vichřici).

Celkem nás to dohromady vyšlo na 14 500 pesos (68 000 Kč) bez letenek do Argentiny.
Z toho:

•  letenky (po Argentině): 30 600 Kč
• doprava (místní): 1 100 pesos (5 250 Kč)
• ubytování: 2 361 p. (11 000 Kč)
• jídlo 1 800 p. (8 200 Kč)
• výlety 2 400 p. (11 200 Kč)
• ostatní 316 p. (1 500 Kč)

22. den - Návrat

Tak nám to končí. Nakoupit dulce a maté domu, zabalit a vydat se na poslední zkušenost s hromadnou dopravou v Buenos Aires. Paráda, Leon (dopravce na letiště) bere i karty. Tak na letišti zaplatit polplatek... á dneska příjemná změna, prý je už v zaplacený s letenkou. Nevadí, příjemné. Trochu jsem nepochopil smysl online check-inu, kromě toho, že jsem si vybral místo a předběhl celou frontu jsem musel absolvovat to samé co obvykle a navíc se zacheckovat na druhý let... Pak následovala běžná procedura s kontrolou pasu, znovu jsem vyplňoval stejný formulář, jako při příletu. Nevím proč musím vyplnit, kde chci v Argentině bydlet, když odlétám, ale co, paní celnice byla příjemná, tak proč bych to pro ní neudělal.
V letadle mě čekalo příjemné překvapení. Napřed si ke mně sedla sympatická argentinka, pak jí vyhnal nějaký chlapík. Ten se po asi 20 vteřinách zved a sednul si na volné místo na druhé straně uličky. Pak mi oznámil, že je to jeho místo. Tak to jsem si nenechal líbit a povídám, že ne, že to je moje místo. Bylo to malé nedorozumnění, myslel to místo vedle mě že je jeho a že on tam sedět nebude. Tak paráda víc místa pro mě.
U pasové kontroly v Madridu jsem si uvědomil, jak je krásné být v EU. Do Mnichova letí opět Airbus 321 - suverénně nejnepohodlnější letadlo celého výletu. Cesta opět v pohodě. V podstatě jsem na celé cestě měl jediný problém - zpoždění vlaku na trase Plzeň - České Budějovice. V přepočtu zpoždění na kilometry ČD jasně vedou. A v době zpoždění jsou těsně za letem Madrid - Buenos Aires, ale fakt jen o pár minut.

To je tedy konec cesty, ale nikoli blogu, ještě během svátků přidám nějaké hodnocení a statistiku a pak také pár tipů pro ty, kdo by se chtěli do Argentiny vydat. Případně, zadaří-li se, výběr nejlepších fotek, protože fotky byly přidávány poměrně chaoticky. Na pomalých počítačích v Argentině to ani jinak než podle malých náhledů nešlo.

Fotoalbum 5

Loď v Usuai

Přístav (Usu)

Kotva

Habertonovic farma

Tučňáci

Tučňák

Pingvín

Zatím neidentifikovaný pták sedící na vejci

S kuřátkem

Čuňáci

Ploché stromy

Tam někde vzadu by měl být Tichý Oceán

Kolonie kormoránů

Kolonie lachtanů, nebo taky lvounů, zatím jsme to neřešili - anglicky to jsou Sea Lions

...opět...

Tučňák prodávající tučňáky

Národní park Tierra del Fuego

Trosky

Husa

 A znova

 

Dravé proudy

Močál

Pobřeží kanálu Beagl

My nic, to už bylo....

Jak na výstavě ;)

Foto z konce světa

Betlém s lamou, indiány a kaktusem

Takhle se v Usuai staví - na skále, na sloupkách a se schodama

Pohled z horní části Usuai

Parádní vrak (ale má značku, tak asi jezdí)

Náměstí Islas Malvínas :-D

Otevřít v roce 2492 :-)

Vánoce v Buenos Aires

Kavárna u černého kocoura

21. den Z raje do pekla ;)

Zabalit, zaplatit, nalozit se do taxika a jedem na letiste. Po nezbytnem byrokratickem zdrzeni, zaplaceni byrokratickeho poplatku, sezeni na zemi a stani ve fronte nasedame. Dneska je to pro nas dost novinka - jsme uplne vzadu. Za nami je uz jen zachod. Cesta dobra, vyhledy na ohnovou zemi a alfajorek. Pravda, cestu malem prekazilo male nedorozumeni. Zjistil jsem, ze nejvetsi napoj v letadle je pivo (na plechovce stoji ze 354 cm3). Mam zizen, takze neni co resit, teda je, protoze slecna letuska mi rozumela ze chci mliko :-)
Po nezbytne akrobacii a nizkem pruletu nad stadionem River Plate pristavame v Buenos Aires... Takze co je tu noveho... ..nic, stale teplo, vlhko a hlavne smrad. Tohle je hlavni mesto smradu. I kdyby to mesto zbourali, spalili a utopili, ten smrad tu urcite zustane (i kdyz asi jina mesta na tom budou i hur, protoze Cechum, co jsme cestou potkali, se tu libilo). No co se da delat, ten den uz to vydrzime. Takze do autobusu mistni hromadne dopravy a do hotelu. Tady je hromadna doprava skutecne hromadna. Cestuje tu hromada lidi na jedne velke hromade.
Cekal jsem, ze dnesek bude nudny a nebude co psat, z omylu me vyvedl vylet do mesta. Tam mi nejprve chlapecek, co mi byl nekam kousek nad pas, hrozil pesti. Napred zebral, tak rikam ze no, pak zebral dal tak mu rikam cesky at vypadne (to jsem hrdina :-D) no a ten smrad mi zacal vyhrozovat :-)
Dalsi veselou scenkou byl nakup nadoby na mate (nemuzu si vzpomenout, jak se to jmenuje). Vybirame, vybirame a najednou neni z ceho. Obchodnik ma sbaleno a ostatni kolem taky. Co se to deje? Jo aha, kolem prochazi policajt. Je to usmevna situace, kdyz to zabali do tasek, ale je uplne jasne, ze tu prodavaji, ale vsechno je podle policie v poradku. My se nezlobime, protoze porad jsou asi 5x levnejsi nez v obchodech.
Jeste se rozloucit s mistni stravou, a to poradnym kusem kravy. Najit restauraci byl docela problem, vsude jen cafe-bary. No nastesti se dlouha prochazka mestem vyplatila. Dokonce tu vysilaji i fotbal, vlastne to neni nic divneho, tady vsude vysilaji fotbal. Cisnik mi trochu pripomina jednoho z Ushuai. Ten mi musel potrast rukou, kdyz videl, ze plati Lenka (asi m,i gratuloval ke skvele slecne - toto jsem napsal zcela dobrovolne, bez natlaku ci vyhrozovani :-D), a na odchodu na me jeste neco zurive gestikuloval :-D
Na cestu zpatky nam dokonce sviti jedna hvezda. Vyrojili se prehrabavaci odpadku, coz je soucast mistniho systemu trideni odpadu. S odpady to tu funguje tak, ze se na ulici kupi pytle s odpadky. Popelari jezdi kazdy den, ale krome nich chodi i prehrabavaci, kteri vzdy vybiraji jeden druh smeti. Treba papir. Blby je, ze vsechno ostatni rozhazuji kolem sebe po zemi, ale nevadi, oni rano majitele domu okolo vybehnou s kostaty a s hadicema a vse vypucuji. Proste jednoduchost sama :-)

Argentinské postřehy 2

1. Policie. Policajti jsou tu na každém rohu. Rozhodně si nestěžuju, třeba v takovém Buenos Aires má člověk hned lepší pocit, když ví, že v centru stojí ochránce zákona vždy nejdál na nejbližší křižovatce. Dokonce i v takové díře, jako je Valle Fertil, kroužilo policejní auto městem. Tam teda bylo křížené se záchrankou, ale i tak je to fajn. Na druhou stranu jsem si nevšim, že by kontrolovali dopravu. Tu maximálně řídí když nejdou semafory, ale způsob jízdy a technický stav vozidel je jim ukradený.

2. Zavlažování. Po celé Argentině se mohutně zavlažuje. Udržení zeleně ve městech zelené je stojí obrovské úsilí a obrovské množství vody. Třeba v San Juanu mají dokonce jakýsi systém kanálů kolem silnic, do kterého ráno naženou snad celou řeku...

3. Otevírací doba. Většina obchodů otevírací dobu. Bohužel ale u většiny si ji můžete přečíst jen když mají otevřeno. Nejlepší je ale Argentinská banka. Ta má otevřeno od devíti do tří. To se pak není co divit, že jsou tam fronty. Všude to ale není tak tragické. Třeba v El Calafate mají potraviny otevřeno asi do půl jedenácté.

4. Dopravní značky. Ty jsou často blbovzdorné. V Buenos jsou pouze dvě značky: zákaz parkování a parkoviště. Jinde jsou dost jasné symboly ve žlutém čtverci, nebo tam kde to není jasné je přidán i nápis, co má řidič udělat. To je například stopka s nápisem stůj, nebo dej přednost v jízdě s nápisem dej přednost v jízdě.

5. Ploty. Nejlepší byznys je asi prodávat dráty v Argentině. Celá země je obehnána plotem. Není to ale plot na jaký je Evropan zvyklý. Jsou to kůly zatlučené do země asi ve vzdálenosti jeden a půl metru a mezi nimi je nataženo 5 až 6 drátů. Spodní a horní je obvykle ostnatý. Takto je tu obehnána celá země. Nejčastěji takový to plot slouží jako zábrana proti návratu zvěře ze silnice zpět na pastvinu (pastvina je moc honosné slovo, prostě do toho křoví a rosti v písku, ve kterém se tu stáda obvykle pasou).

20. den

Lence není dobře, a tak dnešek nebyl tak zajímavý jako jiné dny. Ráno jsme vyrazili do města, koukli na bývalé vězení - současné muzeum, prohlídli si kraby ve výloze restaurace a šli hledat akvárium. Po té co jsme minuli argentinské námořnictvo a došli k zásobníkům nafty pro lodě, jsme hledání akvária vzdali a program změnili na prohlídku místního mikrotrhu. Pak ještě nakoupit sváču, dva dresy River Plate a uložit Lenku do postele.
Tak Lenka spí, co teď... Vyrazil jsem na prohlídku města. Místo na Punto panoramico, jsem se rozhodl jít prostě nahoru. Z horní části města je pěkný výhled na přístav. Taky se odtud dá jít k ledovci. Je to 7 km a na to už nemám čas. Jdu se podívat k moři. Mám s sebou mapu a tak je orientace ve městě hračka. Teda byla by, kdyby mapa byla aktuální. To co jsme dostali je spíš plán jak by mělo město někdy vypadat. Musel jsem tedy absolvovat cestu na letiště a zpět po stejné cestě, protože ta druhá silnice co je v mapě zatím prostě neexistuje.
Náladu mi spravilo náměstí Malvinas Argentinas. Stejné jméno tu má i jedna ulice, hotel a letiště.
Na dalším vtipném náměstí je kapsle, která se má otevřít za 500 let. Prvních 17 už má za sebou.
Dneska se ochladilo a tak prohlídku končím a jdu na večeři. Zítra nás čeká přelet s LANem. Doufám, že zase dostaneme alfajorek, mňam mňam ;)

19. den - Tierra del Fuego - národní park

Teď je večer a konečně máme heslo na WiFi. Můžu teda konečně dopsat chybějící dny. Píšu to stále na mobilu a už mě z toho datlování začíná bolet ruka :) Ale dnešek snad ještě zvládnu ;-)
Naše rána už jsou jedno jako druhé. Buď zaspíme a nestíháme, nebo si nařídíme budíka a pak o ušetřený čas déle snídáme, nebo se válíme v posteli a pak opět nestíháme.
Takže už v jednáct jsme na autobusovém nádraží. Najít microbus do parku není problém. Okamžitě se na nás sesypaly babky, co prodávají lístky pro různé společnosti. Kupujeme zpáteční pro oba za stovku a jedem. Vstup do parku opět placený. Lenka, snílek prchavých nadějí, zkouší estudiantes. Výsledek jako obvykle. Nejste studenti z Buenos, takže to máte za plnou cenu. Osoba za padesát.
Pokračujeme cestou parkem, ani na druhou stranu od města není asfalt. Naštěstí prší a tak se tolik nepráší. Našemu šoférovi se až do Lapatai moc nechce. Má ale smůlu, naše cesta je promyšlená dopředu a nic měnit nehodláme. Takže jedeme až na konečnou.
Paráda, konečně můžeme vyzkoušet pláštěnky - sešly se oba důležité faktory: prší a pláštěnky máme sebou.
Za hezkého počasí tu musí být krásné výhledy ;) Jsme asi jediní, kdo vyrážejí na okruh parkem. Ale dnes máme velké štěstí, asi po hodině se udělalo nádherně, nejen že přestalo pršet, dokonce obloha zmodrala a viditelnost se výrazně zvýšila. Cestou parkem s Lenkou procházíme háji Lengy a všude kolem se válí leňa viecha :) Navštívili jsme rašeliniště, šli kolem řeky se spoustou meandrů, zátok a slepých ramen a nakonec jsme došli na břeh moře. Škoda, že je tak studené, protože voda je průzračná. Celkově jsme překvapení, čekali jsme, že ohňová země bude větší pustina a zatím je to tu zelený ráj se spoustou stromů a krátké husté trávy.
Ale úplně nejlepší jsou opět zvířátka. Jsou tu strašně krotká. Zajíčci mě nechali přijít zhruba na čtyři metry. Mají tu nory a dovádějí na pobřeží. Pak jsem při focení kormorána málem zašláp husu co seděla na velcích. Cestou jsme zase potkali datla, nechal se fotit asi ze dvou metrů. A taky jsme procházeli stádem koní. No doufám, že se mi někdy podaří nahrát fotky, protože tady na konci světa je to úžasný a těžko se to popisuje.
Na zpáteční cestě jsme museli docela pospíchat, ono to ani jinak nejde, když člověk vyráží v jedenáct. Paráda, stíháme a navíc máme i rezervu, protože náš bus má dvacet minut zpoždění. No naštěstí ale jede a nemusíme absolvovat noční procházku po ohňové zemi.
Cestou zpět koukáme na
zajímavou stavbu - domek postavený kolem jiného domku. Oknem v patře je vidět střecha uvnitř místnosti. Tady je vůbec plno věcí zvláštních. Jakoby chtěli mít to samé co evropani, aniž by chápali k čemu to je. Například zpomalovací prahy na silnici jsou umístěny zcela nesmyslně na dlouhých rovných úsecích a třeba u přechodů chybí. Podobně sprchy - někde třeba mají závěs, ale voda z něj stéká mimo vaničku. Ovšem nejvtipnější jsou Argentinci s Malvínama (Faerské ostrovy). U vstupu do města vás vítá cedule s nápisem, že Malvíny jsou a budou argentinské. Ve skutečnosti spíš nebyly a nejsou. (Argentina se pokusila ostrovy nasadit, britští vysadkáři ale argentinské záklaďáky výpraskali a ostrovy jsou tak stále britské) V každém městě je ulice Islas Malvínas, nebo náměstí stejného jména. Všude jsou taky pomníčky s nápisem Islas Malvínas son Argentinas. Nejvtipnější na tom je, že na ostrovech nic není a žije tam pouze 800 lidí, kteří si přejí zůstat pod vládou Británie.