16. den Přesun do Ushuai

Dnes bude změna autora. Následující text je opsan z Lenky deníku. A píšu to na mobilu, takže budou háčky a čárky a vyšší výskyt překlepů.

Vstáváme v devět, v deset odevzdat klíč od pokoje, zaplatit nekřesťanské peníze za ubytování, najít internet, koupit sváču, pofotit se, divit se, jak strašná auta ještě můžou být pojízdná, rozloučit se s toulavými psi, vrátit flašku od piva, obdivovat závlahový systém a v jednu se nechat odvézt autobusem na letiště v Calafate. Tam mi pili krev - musí se platit letištní poplatek 38 pesos za člověka, ale proč to proboha není v ceně letenky? Navíc neberou karty, teda berou, ale jen elektronické, zatímco my oba máme embosované. No zmetci to jsou, hlavně že to postavil Nestor Kirchner. Navíc jsme málem sedli do špatného letadla, hlásí to tu španělsky nebo příšernou angličtinou, ale co hůř, píšou gate na obrazovce, ale čísla s realitou nesouhlasí. Jo a prohlídka rentgenem je naprosto k ničemu, zapomněla jsem z batůžku vyndat kudličku a nůžky a dát je do krosny, a prošla jsem bez problémů.
V Ushuai bylo skvělé přistání. Mraky, mraky, mraky, najednou pod náma hory, hned město a průliv beagle a pak rychlé klesání spirálou nad průlivem. Při přistání jsme si skoro zkusili, jaké to asi je přistávat na letadlové lodi - letiště je skoro úplně uprostřed moře.
Vysednout a pro batohy. Můj přijel rychle, Jindrův nikde. Pak už všichni ostatní cestující zmizeli, Jindrův batoh stále nikde. Pomalu jsem začínala smolit španělskou větu "nedorazilo nám zavazadlo," když se pás znovu rozjel, batoh přijel a s ním dorazil celník a nějaký chlap, a že prý co to nahoře v batohu vezeme. "Oblečení." "Ne, to není oblečení. Něco organického." "Opalovací krém." No nakonec jim vadila flaška s vodou, když ji viděli, zklamaně se otočili a nechali nás jít dál. Takže já projdu s nožem a Jindra aby byl žízní :-)
Na letišti nás nikdo z ubytování nečekal, takže taxík. Taxikáři ale nevěděli, kde je naše Posada del Michay, já nevěděla adresu, ale nakonec to někde našli a za dvacet pesos nás odvezli. Ubytování vypadá opravdu krásné, sprchový kout je sice malý, ale jinak super.
Takže teď sehnat informace o výletech lodí, cestě do národního parku a mapu města. V informačním centru mají zavřeno, v druhém naštěstí ne a potkáváme češku s polákem jedou kempovat. Ještě jednou je potkáváme v supermarketu, pak chemické pexeso a spát.